Proces s takzvanými nepřáteli lidu doprovázela propagandistická kampaň ve filmu, rozhlase a tisku. Komunisté organizovali shromáždění na pracovištích a různé petice.
Jeho život je téměř nepřetržitým sledem paradoxů. Narodil se za komunismu v křesťanské rodině, cítil ale, že má židovské kořeny. A tak bylo možné ve výčtu kuriózních momentů u Jana Špilara pokračovat.
Barevná mapa rozděluje území Ukrajiny podle jednotlivých epoch a vládců. Každá část má být údajně „darována“ jinou historickou postavou – od cara přes Lenina, Stalina až po Chruščova.
Magdalena Dobromila Rettigová strávila posledních 11 let život v Litomyšli. A právě proto mají v tamním muzeu nejvíc jejích dochovaných rukopisů, které ale stárnou a je potřeba je obnovit a uchovat.
„Nevěřili byste, jak jsem zjistil u svých spolutrpitelů, jak po rozsudku smrti člověk začíná lpět na životě. Úžasně na životě lpět,“ říká na nahrávce z archivu Paměti národa odbojář Jan Maryška.
Na procesech se podíleli sovětští poradci, kteří podle předem připraveného scénáře zavedli nepřetržité výslechy či konfrontaci obviněných s vynucenou výpovědí jiných vězňů. Proces skončil po 8 dnech.
Podle ředitele Národního archivu Vojáčka bylo cílem projektu „ukázat mechanizmy procesů a dát na jedno místo audio-vizuální i psané materiály.“ Má podle něj napomoci celý proces s Horákovou pochopit.
Moravské zemské muzeum rozšířilo expozici o Karlu Absolonovi o archeologa samotného. Popularizátora vědy se pracovníkům muzea povedlo oživit pomocí moderních technologií.
Výstava se v úterý symbolicky otevřela v 10.31, tedy na výročí dne, hodiny a minuty atentátu československých parašutistů na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Parašutisté zaútočili na auto se zastupujícím říšským protektorem krátce po půl jedenácté dopoledne v ostré zatáčce v Kobylisích. Černý mercedes jel bez ozbrojeného doprovodu, měl staženou střechu.
„Edvard Beneš není člověk, který by přispěl k sovětizaci Československa – naopak, on ji vehementně bránil,“ říká v pořadu Pro a proti historik a novinář Petr Zídek.
Při náletu na klíčovou železnici dopadlo roku 1944 do jejich ulice několik bomb. Střepiny ho zasáhly do hlavy a malému bratrovi amputovaly část nohy. Lékaři je zachránili, střepinu má v hlavě dodnes.
Praha|| Peter Kováčik|Historie|Příběhy 20. století
Chlapci měli jednoduchý plán: s americkou armádou osvobodit Podkarpatskou Rus od nadvlády Sovětského svazu. Rozbíjeli okna, ukradli zbraně a šířili protikomunistické letáky.
Během archeologického výzkumu byly zkoumány ostatky v 18 rakvích, přičemž byl nalezen i výjimečně dobře zachovaný mumifikovaný tělesný pozůstatek Ernsta Gabriela Hendricha.
Ředitel Památníku Lidice, historik Eduard Stehlík, už dříve řekl, že odborníci na Heydrichově autě našli asi 50 specifických znaků pro identifikaci původu vozu.
Šavle se stala symbolem Napoleonova nástupu na trůn. Objednal si ji ještě jako konzul a dostal ji už jako císař. Na jedné straně čepele je vyryto N. Bonaparte, na druhé straně První konzul.
Období komunismu v české společnosti zanechalo dodnes mokvající ránu. „Život byl v té době ve stejném, možná dokonce dramatičtějším ohrožení než během Protektorátu Čechy a Morava,“ zdůrazňuje Padevět.
Ukrajinské archivy badatelům odhalují rozsah represí zvláště na území sovětské Ukrajiny. Dostali tak šanci prostudovat spisy lidí, kteří byli do Sovětského svazu zavlečeni z Československa.
V pochodu, který nepřežilo asi 1700 lidí, se vedle německých civilistů ocitli také Češi, označení za Němce, Židé a lidé ze smíšených česko-německých manželství.
Po konci 2. světové války začalo období takzvaného divokého odsunu. Díky práci historiků víme, co se v té době dělo v internačním táboře Hanke v Ostravě, kde končili tamní německy mluvící obyvatelé.
Jarmila Hermanová se v rozhovoru pro Paměť národa zmínila, že se o pomníček u louky, kde byl její otec 6. května 1945 popraven, stará sama a docházejí jí síly.
Archeologové využívají krabice od banánů k ukládání tisíců kusů různých vykopávek. Rozměrově jsou pro vědce ideální a na počet banánovek slangově označují i rozsah svých nálezů.
Sochu dokončil sochař Tomáš Pavlacký, který se inspiroval původním návrhem. Ten na prvky v okolí sochy vytesal jména obětí, které padly na frontě nebo byly umučeny v koncentračních táborech.
„Hitler skončil, bez nich by to nebylo. Ale to, že někdo vyhraje nad jedním impériem, neznamená, že sám nemá imperiální choutky,“ komentuje rozdílnou recepci osvobození Československa Michal Stehlík.